Zdraví je cesta ......

Bůh, je jen jeden a není potřeba vyznávat nebo navštěvovat různá náboženství, opravdu je to zbytečné, píši to hlavně i pro ty, kteří z různých zdravotních či jiných důvodů nemohou chodit do kostela, pak v sobě nesou pocit vinny, že je snad Bůh nemiluje nebo že je odsuzuje. Ujišťuji vás, že to tak není, stačí, když se pomodlíte doma a každý z vás si může udělat svou svatyni, tak jak to bylo dříve u bohatších pánů. Kde sloužící se za ně i za sebe chodili modlit. Pokud však máte pocit, že chcete navštěvovat kostely a jiné chrámy tak je to každého rozhodnutí. Bůh je však všudypřítomný je to energie, která se nezdržuje jen v kostelech, kostely byli vytvořeny proto, aby církev měla z čeho existovat a pro lidi, kteří se tam scházeli a společně se k Bohu modlili, nyní však je to už o něčem jiném, většinou tam chodí lidé kteří v Boha ani nevěří, nebo aby tam sbírali drby a myslí si že Bůh je očistí. Co se církve a jiného náboženství týče, ti se za Boha ve skutečnosti jen schovávají a nerespektují svobodné rozhodnutí, co nám všem Bůh dal. Vnucují lidem slova o pomoc, nikdo se těch lidí však nezeptá, co vlastně chtějí. Je potřeba si uvědomit, že i když někdo chodí do kostela ten druhý ne, neboť se modlí doma, nemusí být přeci špatnější než ten první, je to každého rozhodnutí a i já je respektuji. S mojí babičkou, když jsem byla malá, tak jsem chodila každou neděli do kostela, tenkrát mě přišla ta atmosféra přímo božská, měla jsem pocit, že tam patřím, že mohu vzlétnout tak jako ti andělé a ničeho se nebát. Pak to však bylo zakazováno a lidé měli strach, děti nemohli jít studovat, když chodili do kostela a ten strach se lidem vepsal do života. Je to škoda, teď když jsem šla do místního kostela, nic jsem necítila, jen negativní energii, lidé tam spali a mé děti chtěli domů. Ale v Žarošicích to je poutní místo i kostel panny Marie, tak jak tu byla pouť, tak jsem s holkami tam jela, sice už bylo po všem, ale kostel byl otevřený. Hned jak jsme tam vešli, tak jsme zůstali jak přimrazení neboť jsme uslyšeli její hlas, který říkal: „vítáme tě, dcero naše“. Bylo to něco nádherného a takový by měli být všechny kostely.

Co se týče jiných náboženství, každý náboženství má jiná pravidla, je to podle země, národností a víry, bůh je však pouze jeden a ty duše co v minulých životech byli v různém skupinovém shromáždění, mají v současném životě potřebu vyhledávat různé sekty či jiné zařízení, kde se nacházejí lidé podobného osudu. Většina z nich spolu byla již v minulém životě, jiní se tam chodí dobíjet pozitivní energií a to je posílí pro dny další.

Podle mého názoru není důležité navštěvovat různé skupiny či sekty, dejte vždy na pocity, jak se cítíte a jak to cítíte, věřte sami sobě a věřte, že Bůh je- je to energie která je všude a je spravedlivý avšak má trpělivost s námi lidmi, proto zasáhne až je to nutné. Jinak má na to své Archandělé a cherubíny, andělé a jiné bytosti, které jsou kolem nás ale neviditelný.

Ten kdo má v rukou ohromnou moc tak jako Bůh, a ten když ji někomu předá, musí podle toho také jednat a konat dobro, naučit se čelit zlu, zvládat i ty nejtěžší zkoušky a respektovat duchovní zákony, proto i když jsem dostala tyto dary, nemám to jednoduchý žít mezi lidmi a neustále čelit zlu které každým dnem sílí, pozoruji, že je to silnější a pře se tu duchovní energie s materiálním světem. Světlo zvítězí nad tmou, proto čím více lidí bude myslet pozitivně, pak to zlo odejde. Někteří lidé když řeknou –„ my chceme spravedlnost“, myslí však sami na sebe a na pomstu živí však jen zlo. A to proto, že jejich duše leží ve tmě, je potřeba se očistit a světlo prosvítí i stinné stránky minulosti, neboť pomstou se duše neočistí, ale jen láskou k bližním svým.

Ten, kdo se naučí respektovat duchovní zákony tak jako by se měli respektovat zákony pozemské, ten dojde k osvícení.

Přeji Vám na vaší cestě hodně světla a lásky, ať Vás andělé doprovázejí tak jako mě.