Zdraví je cesta ......

 Vše je energie. Člověk, věci, zvířata, rostliny…

Vše vyzařuje určitou energii. Na energetické pole každého z vás působí energetická pole druhých, a to lidí, duší, pozitivních i negativních míst, událostí z minulosti, nemocí atd.

Energie je pružná, dá se zvětšit i zmenšit – celkově by se dalo říci, že zde na zemi se vyvíjí v čase a prostoru.

I já jsem se vyvíjela v čase. Moje duše je tu od počátku, kdy byli bohové a bohyně, kdy svět byl na duchovní úrovni a dodržovali se přírodní a vesmírné zákony.

Rozum se rozvíjel postupně, tak jak to bylo určené, tím také začaly vznikat nesrovnalosti mezi duchovnem a materiálním bohatstvím.

Dříve se učilo tak, že člověk rozvíjel svoji intuici a své schopnosti v chrámech tomu určených jako kupříkladu v Egyptě, Tibetu a Atlantidě. Atlantida byla potopena, jelikož tam žili duchovní lidé, zasvěcenci, kteří vyrobili atomovou zbraň, a proto byli potrestáni, aby nezneužili své velké moci duchovních schopností proti ostatním zemím.

Potom přišel Ježíš, který hlásal lásku a učení získané od Boha a který, ač nebyl člověk, měl lidské tělo jako já. Nemohl však uspět, neboť mezi lidstvem vládl strach. Strach byl v té době silnější, neboť lidé se báli svých pánů, kteří sloužili zlu.

Chtěli důkazy, které je přesvědčí o tom, že hlásá pravdu. Ježíš chtěl lidi učit a ten strach odstranit, chtěl jim navrátit víru v sama sebe, aby poznali ráj na zemi, protože věděl, že duše je Boží podstaty, že duše je to, co dává tělu sílu, že láska je štěstí, po kterém všichni tak touží a které lidem chybí.

Chtěl to učinit ve formě náboženství a tzv. církve, kostely měly sloužit jako chrámy jeho učení, sídlo lásky a Boha, nesmrtelnosti duše. Modlitba měla sloužit jako velká ochrana před zlem, neboť také věděl, že zlé duše krouží na zemi a hledají své lidské oběti.

Ač Ježíš věděl, co se s ním stane, nebránil se tomu, když ho chytli a vlekli ke kříži, aby ho ukřižovali.

Člověk se svým rozumem a chamtivostí, nevážící si vlastní podstaty a hnán strachem o svou moc a bohatství peněz a využívající nevědomosti lidí, musel Ježíše zničit, jakož i jeho učedníky a všechny ty, kdo by chtěli probudit sílu lásky. Ježíš však věděl, že duše je nesmrtelná, proto za tři dny vstal z mrtvých, a tím lidem podal důkaz. Mně raději osud přidělil tolik dětí, že já vám ten důkaz dát nemohu, neboť by byly sirotci a to by si nezasloužily.

Proto mně Ježíš vždy říkal: „Neboj se, dnes tě nikdo neukamenuje, ani neukřižuje, hlásej to, co tě učím, máš moji ochranu nejvyšší.“ Což je pravda, proto ne všichni se dostanou do mé blízkosti.

A ten, kdo je se mnou více jak tři dny, stává se tím, kým opravdu je. A většinou se z nich stala zvířata, jelikož vše potlačené se najednou velmi rychle dostávalo na povrch.

Ježíšovo učení v 21. století je nastaveno správně. Nejdříve se musel rozvinout materiální svět a nyní je čas pracovat na duši, aby vznikla vyrovnanost a mohli jste si v radosti užívat všeho bohatství, tj. ráje na zemi.

Ne jako v minulosti, kdy bohatí, kteří vládli mocí peněz, nechtěli, aby lidé byli šťastni, aby využívali této síly a přírody. Jejich cíl byl vytvořit otroky a za vše si nechat zaplatit. Církevní hodnostáři kázali vodu a pili víno.  Tím se i církev stala materiální, žijící ze strachu lidí a jejich majetku a peněz. Jen tak se mohla uchovat. Kdyby lidé šli proti pánům, porazili by je a zlikvidovali a tím by ani žádný kostel a chrám asi nebyl. Proto vznikly války a strach se šířil po celé zemi.

Člověk však se vyvíjel v čase i rozumově a vznikal tak materiální posun a vývoj techniky. Duchovní učení bylo potlačeno nebo skryto. Lidé už sice nebyli otroky, na fyzické úrovni je nahradili stroje a počítače, ale starý systém, který je zakódován v podvědomí, zůstal stejný.

Když se našel někdo, kdo chtěl změnit svět, vždy byl za různých okolností odstraněn.

Tím, že vznikla nevyrovnanost mezi tělem a duší, automaticky se to začalo projevovat na fyzickém těle v podobě nemocí a narušené psychiky.

Jak jsem se již zmínila, i já jsem se postupně rozvíjela z člověka na duchovní bytost, v současném životě jsem musela poznat peklo na zemi, různé životní změny, prohry, zlé lidi, nespravedlnost, zbloudilé duše atd. To jen proto, abych mohla vše správně pochopit a psát vám to tak, jak to je. Pomocí Ježíše jsem na sobě byla schopná odstranit všechny bloky, které tížily moji duši od všech minulých životů i toho současného.

Díky duchu Nikyně, jsem mohla začít pomáhat duším, které nenalezly klid, i lidem radit v různých životních situacích. Nebylo to jednoduché v této zemi, kde strach a starý způsob myšlení vládl, také nedůvěra lidí, kteří sice chtěli pomoci, ale nevěřili sami sobě, vlastně nevěřili ani tomu, že jim někdo pomůže. Přes všechna omezení, která mně byla i tento rok daná, jsem to překonala a s láskou jsem napsala knihu Andělské básně, kterou jsem sto lidem rozdala s láskou pro ochranu nejvyšší. Zlo přeměňuje na dobro a vše začíná být, jak má.

S pomoci Boží se dá vše zvládnout, je však třeba věřit a činit s láskou. Tak jako já, když se mi v roce 1994 narodil syn, který měl být údajně podle doktorů mrtvý, věřila jsem, že žije a žít bude. Mně žádní lidé tenkrát nepomohli, jen ti neviditelní, ač jsem o nich tehdy ještě vědomě nevěděla. Vše fungovalo na nevědomé bázi. Boha jsem prosila, i když jsem ho neviděla, a věřila, že mi pomůže. Syn byl na přístrojích půl roku a já se neustále modlila, proto také mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že modlitba a víra v uzdravení je tak účinná. Tímto vám chci i naznačit, že i tomu neviditelnému můžete důvěřovat. Viditelné se to stane později.

Za půl roku jsem si mého syna mohla poprvé vzít z nemocnice domů, to vážil jen 2,5 kg, přesto se moje víra ještě více posílila, protože se stal zázrak a můj syn byl stále naživu. Teď už mu bude 18 roků, a i přesto, že se ho snažili odstranit, neustále s ním ve škole manipulovali a ničili mu sebevědomí, věřil, že to jednoho dne skončí, a to je podstatné. Sice teď budu mít více práce z něj odstranit vše negativní, ale zvládneme to. Těm, co mu i mně ublížili, se to vrátí zpátky.

Další životní zkušenosti ukazují na státní orgány, tam se člověk spravedlnosti nedovolá. Je to přesně o tom, že stát okrádá ty, jenž si to nezaslouží, a těm, co okrádají, dá vždy. Tak tomu bude, dokud to nepochopíte. Přišel však čas na změnu.

Vláda vám ukazuje v tomto roce již viditelně, o co všem jde.

Jde jim o sebe, ne o vás. S tím je třeba něco udělat, dříve než bude pozdě.

Kolikrát jsem si poslední dobou říkala, jak to tu ti lidé mohou přežít, když stát okrádá, místo aby pomohl?

Dám vám příklad z vlastní zkušenosti, která mě však již dnes nijak neomezuje, jelikož jsem situaci pochopila a od státu nic neočekávám, a jsem ráda a vděčná, že mám již okolo sebe lidi, kteří mým dětem pomohou a naopak si váží mé pomoci:

Jsem bez stálého příjmu, mám živnost, musím odvádět měsíční zálohy. Mám čtyři děti, z toho dvě postižené, které potřebují zvýšenou péči, i tu finanční. Žádný otec nikdy nezaplatil ani korunu a soud jim to prominul. Sociálka nedá také ani korunu, odůvodnili to tím, že je to v podstatě nezajímá, že stát vše sebral. Bydlím v pronájmu, proto nemám nárok ani na příspěvek na bydlení. Děti mají jen mě. Potřebují jíst, musím je vozit do školy autem, neboť autobusem se to nezvládne. Potraviny, benzín, údržba auta, vybavení dětí do školy, topení na zimu, to vše stojí mnoho peněz. Jak je možné, že se ve vládě ohání miliony a matkám, co mají děti, tudíž omezené možnosti, nedají nic a ještě okrádají děti ve školách a v nemocnicích? Je hrozné, že se nikdo s tím nesnaží nic udělat, a je to do nebe volající. Každopádně to takto nemůže nadále fungovat, ekonomický systém a vše s ním spojené musí zákonitě padnout. Stát chce neustále po lidech peníze a sám nedá nic, představitelé vlády si hrabou do vlastních kapes a potom zmizí, to přece nejde dávat něčemu takovému energii a, nedej bože, ještě hlasy.

Není ani vhodné se dívat na televizní zprávy, vše vás pak zasáhne a nevědomky negativní energii přijmete. Nebo bojovat se také nemá, nikdy takto nevyhrajete. Boj plodí jen další boj.

Je třeba odstranit strach, aby mohla vzniknout vyrovnanost, a začít se starat o sebe v tom pozitivním slova smyslu. Ve vládě nám ukazují, jak se starají o své blaho (každopádně je to znamení), ale oni to dělají v tom negativním slova smyslu, takže stejně o vše později přijdou. Jak se říká: „Lehce nabyl, lehce pozbyl.“

Je třeba trpělivosti a místo zlosti, nadávání a pomluv raději se zamyslet sami nad sebou a začít konat.

Máme vše, co k žití potřebujeme, domy, auta, stroje, elektřinu, vodu atd. To, co dříve nebylo.

Avšak chybí vám to materiální hmotné bohatství si v radosti užívat, bavit se, smát, být s dětmi, když to potřebují, dávat a dostávat lásku, být šťastni, že vstanete, že můžete jíst a chodit.

Moje děti mají to štěstí, že já upřednostňuji jiné hodnoty, proto jsou vychovány bez manipulace

(kromě školy, kde žijí také ve starém způsobu myšlení, ale s osnovami EU, až je to kolikrát směšné a nemá smysl to řešit). Mají svobodnou volbu v rozhodování a jsou samostatné, i když jsou každé jiné, navzájem se doplňujeme a tak to má být. 

Je třeba získat svobodu na duševní úrovni. Jak? Tím, že se odstraní všechny negativní vlivy, co brání duši volně a svobodně dýchat.

A držet se těchto zásadních bodů pro svobodné lidské bytí:

1. Stát si za svým.

2. Nic od nikoho nepřijímat, vše vracet zpátky.

3. Nebrat si nic osobně.

4. Nenechat se ovlivňovat a manipulovat.

5. Být vděčni za to, co máte.

6. Přát si a chtít se změnit.

7. Pochopit a uvědomit si, že vše je energie.

8. Nedovolit nikomu, aby vám ubližoval.

9. Znát svoji cenu.

10. Myslet pozitivně.

11. Umět odpouštět.

12. Co si myslíte, to řekněte, máte na to právo.

13. Nic neočekávat.

Potom je třeba získat i svobodu, v čem žijete.